FATIMA RAHIMI
novinářka afghánského původu
S Fatimou Rahimi
novinářkou afghánského původu, si povídám třeba o tom, jak se nemůže zbavit pocitu, že všechno špatně dopadne, jak ji k fotbalu přivedla válka a proč její tlumočení uprchlickým táborem jen tak neskončilo, nebo i o velkém paradoxu integrace, společenské nenávisti i novinařině jako mužském světě, a proč se někdy z afghánských děvčat na chvíli stávají chlapci a jak je podle ní největší radost možnost být spolu, sedět u jednoho stolu a povídat si.
„Jestli máme být na co pyšní, tak na to, že nehází všechny do jednoho pytle a že se díváme na lidi jako na jednotlivce.“
Naše cesta z Afghánistánu do Česka byla dlouhá.
Často jsme hladověli, často nám byla velká zima, často jsme byli v situaci, kdy většina z nás si to neumí představit.
V takových složitých situacích člověk utíká do světa snů a fantazie. Někdy jsem si představovala, že třeba dělám Ash, to je perská hustá polívka, a jím to, a častěji jsem si představovala, že jdu do papírnictví s tátou a kupuju tam sešity a chodím do školy.
Nějaká úzkost ve mně stále je. Pořád mám pocit, že všechno špatně dopadne.
Je tady skupina lidí, která čeká, že se budete integrovat jako cizinec, naučíte se zvyky Česka, a teď je cituju, a ta stejná skupina pak vlastně po tobě chce, abys zmlknul a nic neříkal. Pro mě integrace v tom úplně nejhlubším slova smyslu, je to, že se staneš součástí společnosti tak, že to budeš prožívat jako kdyby to byla tvoje společnost. Já to tak beru a v tu chvíli podle mě mám nárok, fakt bych použila slovo nárok, něco říct.
Povězte jí něco hezkého!
FATIMA na twitteru | jako reportérka v Deníku Referendum
Přináší vám podcast inspiraci? Zvažte jeho finanční podporu
Nastavte si trvalý příkaz nebo podpořte pečlivě odvedenou práci jednorázově na číslo účtu 2200506689/2010.